Recenze uveřejněna na: UCPS
V neděli 19. září 2010 v 19:30 se v bazilice
Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně uskutečnil Slavnostní koncert
duchovní hudby k příležitosti významného jubilea skladatele Františka Emmerta.
Spolupráce mezi Kantilénou – sborem dětí a mládeže při Filharmonii Brno a
Františkem Gregorem Emmertem (* 19. května 1940, Dvojhradí, okr. Teplice) trvá
již 33 let a byla prospěšná na obě strany ‐ mimo jiné dala podnět vzniku šesti
skladeb, které František Gregor Emmert pro Kantilénu zkomponoval: Vánoční
oratorium (1971), Dvě swingové písně (1976), Z těch polí vyroste
chléb (1985), Magnificat (1999), Te Deum (2003) a Mše pro
sbor Kantilény a komorní orchestr (2006). Skladbě Vánoční oratorium se
navíc dostalo té cti, že byla zaznamenána na hudebním nosiči CD Kantilény Gloria
in excelsis (Panton, 1994). Koncert Kantilény je tedy logickým vyústěním
vzájemné kooperace.
Na začátku koncertu přivítal všechny přítomné mladý
dirigent a sbormistr Jakub Klecker (* 1982), který v letech 2003‐2005 působil
jako hlavní sbormistr Kantilény a v roce 2006 převzal po Ivanu Sedláčkovi (*
1932) funkci uměleckého vedoucího sboru. Součástí úvodního slova byl i životopisný
přehled Františka Gregora Emmerta, který byl encyklopedicky stručný, výstižný, žel
i mystifikující – mistr je autorem 24 symfonií, nikoli 23. První skladbou
koncertu bylo Emmertovo Magnificat (1999) pro dětský sbor, které mělo
premiéru 25. prosince 1999 v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně v interpretaci
sboru Kantiléna, Hany Šrubařové (soprán), Mariky Žákové (mezzosoprán) za řízení
Ivana Sedláčka. Jak vlastně tato skladba vznikla? František Emmert glosuje: „Dne
11. ledna 1999 přišel za mnou do vyučování na JAMU Ivan Sedláček s přáním,
zdali bych pro Kantilénu nenapsal Magnificat...“ Tím byl dán podnět ke
zkomponování pozoruhodné skladby v šestihlasé nové tonalitě s použitím
heterofonie (uzpůsobené harmonické souznění) a rytmicko melodických modelů,
koloratury a echotechniky. Skladba je napsána pro čtyřhlasý sbor, který je
doplněn dvěma sólovými hlasy – sopránem (Hana Škarková, rozená Šrubařová) a
altem (Jana Wallingerová, rozená Štefáčková). Sólové hlasy však zde nemají
dominantní úlohu, jak tomu většinou bývá, ale naopak splývají se sborovými
hlasy a podílí se tak na bohatých zvukových rejstřících sboru, jehož jsou součástí,
čímž vytváří zvukově nádherný celek. Přestože bylo Magnificat původně
zkomponováno a capella, na koncertě zaznělo s varhanami, jelikož autor do
skladby dodatečně vsunul mezivěty královského nástroje. Kompozice tím na jednu
stranu zvukově získala, ale zároveň se stala interpretačně náročnější. Podobně
je tomu např. u skladby Missa brevis Zdeňka Pololáníka (* 1935), jejíž poslední část
Agnus Dei je napsána pro sbor a capella, avšak k závěrečným tónům vokálů se přidávají
varhany,
které dílo zakončí. Takové skladby prověří
intonační stálost každého sboru. Přestože Kantiléna zpívala přesvědčivě, intonačně
jemně klesla, což bylo slyšet v okamžiku, kdy se ke sboru připojil varhanní
pozitiv, na který hrál Jakub Janšta (* 1979). Přesto skladba vyzněla výtečně a byla nejlepším
repertoárovým číslem večera.
Poté následovala vokální díla ‐ Giovanni Pierluigi da
Palestrina (1525‐1594): Ecce nunc benedicite; Adoramus te, Christe;
Innocentes; Francis Poulenc (1899‐1963): Litanie a la Vierge Marie a
varhanní skladba Petra Ebena (1929‐2007): Boží mzda (8. část z cyklu Job),
jež byla příjemným zpestřením koncertu. Varhaník Jakub Janšta zde zaujal
interpretační vyspělostí i nápaditou registrací skladby.
Na závěr koncertu zaznělo Emmertovo Te Deum (2003).
Autor tuto kompozici napsal pro dětský sbor, sopránové a mezzosopránové sólo a
komorní orchestr (flétna, altová flétna, clarina, 3 trubky, basová trubka, 3
lesní rohy, harfa, drobné bicí nástroje a smyčce) nebo varhany na latinský
text. Skladba zazněla v premiéře 11. dubna 2004 v chrámu sv. Jiří ve Vídni v
interpretaci sboru Kantiléna, Hany Šrubařové (soprán), Markéty Kubínové (alt),
komorního orchestru Státní filharmonie Brno za řízení Ondřeje Kukala (* 1964).
Ve dnech 15. a 16. dubna 2004 byla tato skladba provedena v Besedním domě v Brně
v orchestrální verzi. Pro další reprízy byl orchestr zastoupen varhanami.
Je zajímavé, že Emmert pojal text Te Dea intimně, ačkoli
bychom v rámci ustálené tradice čekali hymnický hlahol. Intimnímu vyjádření
také odpovídá dynamický stupeň piano, který s výjimkou některých míst ve skladbě
převládá. V závěru skladby opět zaznívají úvodní verše Te Dea. František Emmert
to vysvětluje: „Je tím tak naznačeno, že modlitba stále trvá.“ Skladba
je zakončena zpěvem sólového altu: „ Te Deum laudamus: Te Dominum
confitemur.“ Ivan Sedláček o této skladbě řekl: „Te Deum pokládám za
nejzdařilejší skladbu pro Kantilénu.“ Že jde o skladbu kvalitní a zároveň
interesantní potvrdili posluchači, kteří po jejím doznění dlouho aplaudovali
nejen účinkujícím, ale i samotnému autorovi.
Slavnostní koncert duchovní hudby k příležitosti
významného jubilea skladatele Františka Gregora Emmerta byl opravdovou lahůdkou.
Zaujal repertoár, který byl po kompoziční stránce excelentní, navíc ve
vynikající interpretaci. Na koncertě zazářila Hana Škarková (* 1978), která nadchla precizní
intonací, dikcí a lehkostí tónu. Její hlas se krásně snoubil s nádherně sytým a
znělým mezzosopránem Jany Wallingerové, která rovněž podala obdivuhodný výkon.
Zaujala mě vyspělost a homogennost sboru. Obě sólistky spolu se sborem přesně
reagovali na citlivé povely
dirigenta Jakuba Kleckera ‐ bylo slyšet
a z mimiky tváří vidět, že všichni interpreti se dílu zcela oddali.
Kantiléna se pod taktovkou Jakuba Kleckera ukázala ve
výborné formě a prokázala, že je schopna interpretovat i tak náročná díla
soudobých autorů, jakým je Emmertovo Magnificat (durata 13 minut) či Te
Deum (durata 23 minut) – v jejich podání se rozzářila jako drahokam. Je jen
škoda, že počet posluchačů neodpovídal významu této události. Kdo přišel, určitě
nelitoval. Koncert ukázal, že Emmertova hudba je sice náročná, ale pro svoji kvalitu
a invenci dokáže posluchače oslovit. Lze si jen přát, aby jeho tvorba zněla častěji
– pro svoje kvality si to rozhodně zaslouží!