Recenze uveřejněna na: UCPS

V neděli 19. září 2010 v 19:30 se v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně uskutečnil Slavnostní koncert duchovní hudby k příležitosti významného jubilea skladatele Františka Emmerta. Spolupráce mezi Kantilénou – sborem dětí a mládeže při Filharmonii Brno a Františkem Gregorem Emmertem (* 19. května 1940, Dvojhradí, okr. Teplice) trvá již 33 let a byla prospěšná na obě strany ‐ mimo jiné dala podnět vzniku šesti skladeb, které František Gregor Emmert pro Kantilénu zkomponoval: Vánoční oratorium (1971), Dvě swingové písně (1976), Z těch polí vyroste chléb (1985), Magnificat (1999), Te Deum (2003) a Mše pro sbor Kantilény a komorní orchestr (2006). Skladbě Vánoční oratorium se navíc dostalo té cti, že byla zaznamenána na hudebním nosiči CD Kantilény Gloria in excelsis (Panton, 1994). Koncert Kantilény je tedy logickým vyústěním vzájemné kooperace.

Na začátku koncertu přivítal všechny přítomné mladý dirigent a sbormistr Jakub Klecker (* 1982), který v letech 2003‐2005 působil jako hlavní sbormistr Kantilény a v roce 2006 převzal po Ivanu Sedláčkovi (* 1932) funkci uměleckého vedoucího sboru. Součástí úvodního slova byl i životopisný přehled Františka Gregora Emmerta, který byl encyklopedicky stručný, výstižný, žel i mystifikující – mistr je autorem 24 symfonií, nikoli 23. První skladbou koncertu bylo Emmertovo Magnificat (1999) pro dětský sbor, které mělo premiéru 25. prosince 1999 v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně v interpretaci sboru Kantiléna, Hany Šrubařové (soprán), Mariky Žákové (mezzosoprán) za řízení Ivana Sedláčka. Jak vlastně tato skladba vznikla? František Emmert glosuje: „Dne 11. ledna 1999 přišel za mnou do vyučování na JAMU Ivan Sedláček s přáním, zdali bych pro Kantilénu nenapsal Magnificat...“ Tím byl dán podnět ke zkomponování pozoruhodné skladby v šestihlasé nové tonalitě s použitím heterofonie (uzpůsobené harmonické souznění) a rytmicko melodických modelů, koloratury a echotechniky. Skladba je napsána pro čtyřhlasý sbor, který je doplněn dvěma sólovými hlasy – sopránem (Hana Škarková, rozená Šrubařová) a altem (Jana Wallingerová, rozená Štefáčková). Sólové hlasy však zde nemají dominantní úlohu, jak tomu většinou bývá, ale naopak splývají se sborovými hlasy a podílí se tak na bohatých zvukových rejstřících sboru, jehož jsou součástí, čímž vytváří zvukově nádherný celek. Přestože bylo Magnificat původně zkomponováno a capella, na koncertě zaznělo s varhanami, jelikož autor do skladby dodatečně vsunul mezivěty královského nástroje. Kompozice tím na jednu stranu zvukově získala, ale zároveň se stala interpretačně náročnější. Podobně je tomu např. u skladby Missa brevis Zdeňka Pololáníka (* 1935), jejíž poslední část Agnus Dei je napsána pro sbor a capella, avšak k závěrečným tónům vokálů se přidávají varhany,

které dílo zakončí. Takové skladby prověří intonační stálost každého sboru. Přestože Kantiléna zpívala přesvědčivě, intonačně jemně klesla, což bylo slyšet v okamžiku, kdy se ke sboru připojil varhanní pozitiv, na který hrál Jakub Janšta (* 1979). Přesto skladba vyzněla výtečně a byla nejlepším repertoárovým číslem večera.

Poté následovala vokální díla ‐ Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525‐1594): Ecce nunc benedicite; Adoramus te, Christe; Innocentes; Francis Poulenc (1899‐1963): Litanie a la Vierge Marie a varhanní skladba Petra Ebena (1929‐2007): Boží mzda (8. část z cyklu Job), jež byla příjemným zpestřením koncertu. Varhaník Jakub Janšta zde zaujal interpretační vyspělostí i nápaditou registrací skladby.

Na závěr koncertu zaznělo Emmertovo Te Deum (2003). Autor tuto kompozici napsal pro dětský sbor, sopránové a mezzosopránové sólo a komorní orchestr (flétna, altová flétna, clarina, 3 trubky, basová trubka, 3 lesní rohy, harfa, drobné bicí nástroje a smyčce) nebo varhany na latinský text. Skladba zazněla v premiéře 11. dubna 2004 v chrámu sv. Jiří ve Vídni v interpretaci sboru Kantiléna, Hany Šrubařové (soprán), Markéty Kubínové (alt), komorního orchestru Státní filharmonie Brno za řízení Ondřeje Kukala (* 1964). Ve dnech 15. a 16. dubna 2004 byla tato skladba provedena v Besedním domě v Brně v orchestrální verzi. Pro další reprízy byl orchestr zastoupen varhanami.

Je zajímavé, že Emmert pojal text Te Dea intimně, ačkoli bychom v rámci ustálené tradice čekali hymnický hlahol. Intimnímu vyjádření také odpovídá dynamický stupeň piano, který s výjimkou některých míst ve skladbě převládá. V závěru skladby opět zaznívají úvodní verše Te Dea. František Emmert to vysvětluje: „Je tím tak naznačeno, že modlitba stále trvá.“ Skladba je zakončena zpěvem sólového altu: „ Te Deum laudamus: Te Dominum confitemur.“ Ivan Sedláček o této skladbě řekl: „Te Deum pokládám za nejzdařilejší skladbu pro Kantilénu.“ Že jde o skladbu kvalitní a zároveň interesantní potvrdili posluchači, kteří po jejím doznění dlouho aplaudovali nejen účinkujícím, ale i samotnému autorovi.

Slavnostní koncert duchovní hudby k příležitosti významného jubilea skladatele Františka Gregora Emmerta byl opravdovou lahůdkou. Zaujal repertoár, který byl po kompoziční stránce excelentní, navíc ve vynikající interpretaci. Na koncertě zazářila Hana Škarková (* 1978), která nadchla precizní intonací, dikcí a lehkostí tónu. Její hlas se krásně snoubil s nádherně sytým a znělým mezzosopránem Jany Wallingerové, která rovněž podala obdivuhodný výkon. Zaujala mě vyspělost a homogennost sboru. Obě sólistky spolu se sborem přesně reagovali na citlivé povely

dirigenta Jakuba Kleckera ‐ bylo slyšet a z mimiky tváří vidět, že všichni interpreti se dílu zcela oddali.

Kantiléna se pod taktovkou Jakuba Kleckera ukázala ve výborné formě a prokázala, že je schopna interpretovat i tak náročná díla soudobých autorů, jakým je Emmertovo Magnificat (durata 13 minut) či Te Deum (durata 23 minut) – v jejich podání se rozzářila jako drahokam. Je jen škoda, že počet posluchačů neodpovídal významu této události. Kdo přišel, určitě nelitoval. Koncert ukázal, že Emmertova hudba je sice náročná, ale pro svoji kvalitu a invenci dokáže posluchače oslovit. Lze si jen přát, aby jeho tvorba zněla častěji – pro svoje kvality si to rozhodně zaslouží!